V případě neexistující závěti nebo dědické smlouvy přichází na řadu dědění ze zákona. Ten dělí dědice podle tříd, kterých je v současné době šest. Pojďme se podívat na to, kolik kdo zdědí a co se bude dít s dluhy po zesnulém.
Stručně a jasně o dědických třídách
Do první dědické třídy patří děti a manžel či manželka zesnulého. Ti mají při rozdělování pozůstalosti přednost, přičemž každému z nich připadne stejný díl. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka. Nedědí-li zůstavitelovi potomci, postupuje se podle pravidel druhé třídy, kam kromě manžela či manželky spadají rodiče zemřelého a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Za zmínku stojí, že pokud dědí manžel v druhé třídě, náleží mu vždy nejméně polovina pozůstalosti. Do dalších tříd, které se využívají v případě, že po zůstaviteli nedědí děti, manžel či manželka, partner ani žijící rodiče, patří sourozenci, neteře, synovci, nově také praprarodiče, sestřenice a bratranci. Cílem je, aby majetek zůstal v okruhu nejbližších nebo i vzdálenějších příbuzných zemřelého a jen výjimečně jej zdědil stát.
Co komu připadne
O tom, kolik a co zdědíte, se dozvíte během pozůstalostního jednání, kde zároveň uvidíte notářem sepsaný seznam celkového majetku, který po sobě zesnulý zanechal. Aktiva jsou nabytý majetek a pasiva jsou dluhy, přičemž zde figuruje vše od nedoplatků plynu a elektřiny až po obsah bezpečnostní schránky v bance. Teprve na tomto jednání dojde k rozdělení mezi dědice. Obecně platí, že má každý z nich nárok na stejný podíl, ale nemusí to tak být. Například v případě, že dva sourozenci dědí napůl dům, jeden se ho může „zřeknout“ a přenechat ho druhému, a to buď s náhradou nebo zcela bez náhrady. Ale pozor, je rozdíl přenechat sourozenci svůj podíl nebo dědictví odmítnout, protože v tom případě by dědictví ze zákona přešlo na děti toho, kdo jej odmítl, tzn. na vnoučata zůstavitele. Tím by se vše akorát zkomplikovalo, protože půlku domu by vlastnil syn nebo dcera zesnulého a o druhou půlku by se dělila jeho vnoučata.
A jak je to s těmi dluhy
V okruhu příbuzných zesnulého má zůstat nejen co nejvíce jeho majetku, ale rodina se má také postarat o případné vyrovnání dluhů. Dříve dědic odpovídal za dluhy zůstavitele do výše hodnot nabytého majetku, nově ale, neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Případnému riziku, kdy by dědic musel uhradit dluhy vyšší než nabyté dědictví, se lze bránit takzvanou výhradou soupisu dědictví. Uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. Za zmínku jistě stojí, že nelze odmítnout dluhy, aniž byste se zároveň nezřekli nabytého majetku, tzn. pokud se nechcete o tyto závazky starat, tak se musíte vzdát celého dědictví.
Dědicové obecně odpovídají za dluhy v plném rozsahu, a to společně a nerozdílně. To znamená, že jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Uhradil-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží mu od ostatních spoludlužníků náhrada. Ten, kdo dědictví přijímá, tak činí bezvýhradně. Je zcela logické, že tato skutečnost kdekoho vyleká a dědictví bude chtít odmítnout. Je ale třeba si vždy vše řádně promyslet, protože odmítnutí dědictví je neodvolatelné a platí natrvalo. Pokud by se v budoucnu například objevil další majetek po zůstaviteli, už si to nebudete moci rozmyslet. Na důkladné zvážení budete mít dostatek času, po konečném jednání, kdy jsou přítomní poučeni o dědickém právu, začíná běžet měsíční lhůta na promyšlenou, zda dědictví přijmout nebo ne. Nezapomeňte však vzít v úvahu, že pokud se do konce daného měsíce nevyjádříte, právo odmítnout dědictví zaniká.
[RS]
